Axiální systém
U axiálních ventilátorů proudí vzduch ve směru osy otáčení oběžného kola a používají se tam, kde je požadován velký průtok vzduchu bez vysokých nároků na dopravní tlak. Lze je rozdělit na rovnotlaké (vzdušnina získává pouze vyšší rychlost) a přetlakové (statický tlak za oběžným kolem je vyšší než před kolem). Mezi rovnotlaké axiální ventilátory patří jak běžné pokojové ventilátory, tak i podstropní ventilátory (“vrtule”), které zajišťují pouze pohyb vzduchu v místnosti.
Radiální systém
má oběžné kolo, sací a výtlačná hrdla a spirální skříň, zajišťující přeměnu kinetické energie vzdušniny, udělené jí lopatkami oběžného kola na energii tlakovou. Podle tvaru lopatek oběžného kola se radiální ventilátory dělí ventilátory s dopředně zahnutými lopatkami, zpět zahnutými lopatkami a radiálně zakončenými lopatkami. Systém s dopředu zahnutými lopatkami je levnější, dosahuje hodnot účinnosti 55 až 65 % a je výrobně jednodušší. Kolo mívá 40 – 50 lopatek a konstantní šířku. Jde o základní typ nenáročných ventilátorů pro vzduchotechniku. Ventilátory s dozadu zahnutými lopatkam jsou účinnější (80 – 85 %) a vyrábějí se s menším počtem lopatek (8 – 15).
Diagonální systém
představuje přechod mezi radiálním a axiálním systémem. Vzduch proudí do ventilátoru v axiálním směru, tedy ve směru osy rotace oběžného kola, avšak výtlak z ventilátoru je pod úhlem menším než 90°. Podobné systémy se užívají v automobilovém průmyslu, neboť poskytují vhodné zástavbové poměry.
Diametrální systém
nasává vzduch na vnějším obvodu oběžného kola v sacím hrdle. Vzduch prochází příčně oběžným kolem a opět vystupuje na vnějším obvodu, odkud je dále vyfukován do výtlačného hrdla. Po obvodě oběžného kola jsou rozmístěny dopředu zahnuté lopatky. Systém umožňuje sběr vzdušniny z širokého vstupního hrdla a má vysokou produktivitu. Bývá osazován do vysokovýkonných klimatizací a systémů vzduchotechniky.
Tangenciální ventilátor
Vzhledově se podobá mnohonásobně prodlouženému radiálnímu ventilátoru, ale funkční princip je odlišný. V tangenciálním ventilátoru prochází vzduch lopatkami oběžného kola dvakrát: dovnitř a ven. Vzduch je plošně (asi polovinou plochy povrchu oběžného kola) tangenciálně k ose otáčení nasáván. Následně se směr jeho proudění otáčí o 90 st. Proud vzduchu je odváděn z ventilátoru úzkou štěrbinou v plášti. Výstupní štěrbina je dlouhá na celou šířku oběžného kola. Poháněcí motor je zde vždy umístěn mimo proud vzduchu. Tenký a široký proud vzduchu se s výhodou využívá tam, kde je třeba ofukovat plochý nebo tenký zdroj tepla. Typicky blok cihel v akumulačních kamnech, topnou tyč v elektrickém konvektoru nebo trubkový výměník ve fan-coilu.
